Jak pomoci

Jak nám pomoci?

Jsme stále se rozvíjející malá rodinná miniZOO, která není veřejnosti volně přístupná a nemá tedy pravidelný příjem ve formě vstupného. Vybudování veškerých výběhů, voliér, expozic jsme financovali výhradně z vlastních zdrojů. Investice to byla, je  a bude nemalá, zvláště při dnešních cenách. Prioritní je pro nás welfare zvířat, tedy aby žila v co nejlepších podmínkách, velkých prostorách, čímž se ceny za jednotlivé expozice navyšují. Nechceme jít ve šlépějích jiných i velkých zoo a mít daný druh zvířat za každou cenu, přejeme si, aby děti viděly že zvířata mohou i v zoo žít spokojeně. Kromě toho je pro nás důležité, aby i návštěvník se cítil v zoo hezky, tedy veškeré výběhy jsou dělány tak, aby lahodily oku, jsou osázeny keři a stromy.

V zoo chovu jsou služby, které musíme uhradit výhradně v hotovosti -  veterinární, kovářskou práci, vitamíny, minerály, speciální krmivo aj. Nakrmit tolik hladových krků není jen tak, pro Vaši představu zkrmíme zhruba 1 tunu zrnin, granulí, stovky kilogramů zeleniny, ovoce a masa - měsíčně na celou zimu máme zhruba 60 velkých balíků sena /po cca 400kg/ atd.

Možná Vás překvapí, čím vším můžete přispět, co vše můžete přivést, co byste jinak "vyhodili".

Nejsnadnější pomoc je pomoc finanční:

Je možné finančně pomoci třemi různými způsoby:

  1. jakoukoliv finanční částkou na transparentní účet: 2202685692 / 2010
  2. adopce zvířátka - adopce je finanční podpora zvířátka po dobu jednoho roku. Částka je přesně stavena částkou, většinou se jedná o poměrnou část provozních nákladů na rok zvířátka.
  3. sponzorství zvířátka - přispěním jakékoliv částky na dané zvířátko.

S Vaším souhlasem bude Vaše jméno uvedeno u voliéry / výběhu zvířátka a samozřejmě na našem webu / FB - po dobu adopce nebo ekvivalentní doby sponzoringu. U adopce se můžete přijet za zvířátkem po domluvě podívat, případně jej nakrmit apod.

Číslo účtu pro finanční pomoc je 1125681043 /0800 . Do poznámky nám napište vaše jméno, abychom věděli, komu platbu přiřadit.

 

Krmení:

     Máme mnoho zvířat, která baští jen ovoce a zeleninu, nedá se jim nasypat zrní aby jim to stačilo. Čerstvou stravu musí dostávat každý den, jsou zvířata, která si např. vodu berou jen právě z takové stravy. Uvítáme tedy veškeré ovoce, zeleninu /kromě všeobecně známého avokáda/. Ovoce nejen běžné, ale klidně i přebytky, ovoce padané, přezrálé atd.

      Dále jsou zvířata která baští jen maso /sovy, kočky, kajmanky aj./, těm dáváme mražená jednodenní kuřata, myši, kuřecí srdíčka apod.

     Vzhledem k tomu, že si chováme také potravu pro své svěřence - myši, moučné červy - šváby aj. uvítáme také suché pečivo, již hodně měkké ovoce či zeleninu, jakékoliv suché potraviny /mouka, těstoviny/.

KOČKOLIT - ovoce - zelenina - obiloviny - zrní - pšenice - ječmen - oves - proso - slunečnice - hrách - mouka - těstoviny - musli tyčinky, sušené ovoce - jednodenní kuřata - myši -  suché pečivo - SENO - kočičí granule - psí granule - granule pro králíky - granule pro morčata - krmné směsi pro drůbež atd. 

 Podestýlka:

     Všechna zvířátka misí být  ustájena na podestýlce, která se dá vyměnit. V drtivé většině používáme hobliny a štěpku, na zimu také slámu, písek, pro terarijní zvířata lignocel ale zejména kočičí podestýlka KOČKOLIT. Každý tento materiál je velmi potřebný a stále je ho nedostatek. 

 Rostliny, kameny, stromy, keře:

     Protože fauna jde ruku v ruce s flórou, snažíme se aby byla zoo, nejen naučná, ale také krásná, příjemná na oko, prostě místo, kam se budete rádi vracet a tiše pozorovat nejen zvířátka, ale také rostliny potažmo včeličky rejdící na květech keřů. Samozřejmě všude krásné keře nelze zasadit, neboť např. kozy "sežerou" nač příjdou, kromě trávy :D, takže právě zasazená bylinková zahrádka by jim moc chutnala :) . Nicméně kolem voliér, u jezírek apod. máme mnoho prostor která bychom rádi postupně osázeli.

 Milujeme například ibišky. V letošním roce se nám podařilo sehnat mnoho druhů ibišků, některé již i kvetly, těšíme se na jejich krásu na příští rok.

 Uvítáme také kameny, kačírek, ale také materiál na voliéry /nejvíce jakékoliv desky/, hranolky, střešní latě apod.

Takže pokud máte nějaké takové "přebytky" či rušíte nebo měníte styl zahrádky, dejte nám vědět, určitě budeme rádi za jakoukoliv materiálovou pomoc. Každou nabídku určitě zvážíme.

 

 

 

Smutné překvapení

     Na konci roku jsme psali jak velké množství koziček jsme v pozdním podzimu přijali. Kozičky stále v karanténě přibývají na váze, získávají důvěru k člověku, žádná z nich neumřela, byť jejich stav nebyl uspokojující. Venku panuje opravdové zimní počasí, ony spokojeně baští krásně voňavé zelené seno našich okolních farmářů, přežvykují, odpočívají a užívají života, o kterém se jim dříve ani nezdálo. 

     Při chystání krmení pro pravidelné večerní krmení všech přežvýkavců jsme slyšeli z karanténní stáje něžné mečení malého kůzlátka, protože takový zvuk čerstvě narozeného kůzlátka nebo jehňátka je nezaměnitelný!! Běžíme do stáje plní zvědavosti, kdože to tam na nás čeká - vždyť přeci žádná z koziček neměla být s kozlem tedy březí??! Ve stáji na zemi na slámové peřině leží celé stádečko karanténních koziček, spokojeně přežvykujících a čekajících na večeři a jejich ležící siluety využívá jako parkur pro své dovádění - černé kůzlátko! Zvědavé malé miminko ihned běží k nám, nechá se zkontrolovat, abychom zjistili, že se jedná o kozičku! Ovšem žádná z maminek nejeví o kůzlátko zájem, tak čípak je? Vztah mezi mládětem a mámou vzniká již v děloze, a po porodu kromě pachu koza neustále udržuje jemným niterním pomekáváním kontakt s mláďaty. Na první pohled vzhledem k ještě pohublému stavu týraných koziček pohledově nevidíme, která z koziček porodila. Podle rodidel najdeme kozičku, která právě porodila a přikládáme ji kůzle ..... jaké je však naše překvapení, když ze stáda zaslechneme onen niterný tón mečení kozy - mámy a sledujeme jak kůzle k  ní běží.  Dvě čerstvé kozí mámy ale jedno kůzle nevěstí nic dobrého.  Hledáme po rozlehlé stáji další kůzlata, až nacházíme v tmavém koutě dvě kůzlata.... mrtvá, bohužel.

      Všechna kůzlata patří kozím sestrám, které přijely společně ještě s jednou, třetí sestrou. Všechny pocházejí od jednoho majitele, nejenže nebyly v dobrém stavu, ale navíc velmi mladé, podle majitele měly mít rok. To by však znamenalo, vzhledem k 5 měsíční březosti, že kozičky zabřezly v 7 měsících , což je velmi brzy, zvláště k jejich zdravotnímu stavu. Koza jako taková pohlavně dospívá velmi brzy, ale při připuštění musí být v perfektní kondici, očkovaná a parazitů prostá. Pravděpodobně souhra všech těchto špatných okolností zapříčinila mrtvá kůzlata. Majitel nám o přítomnosti kozla u kozích sester nic neřekl, přesto předpokládáme, že třetí z kozích sester bude také březí. Pozorujeme, čekáme, snad bude mít třetí máma více štěstí. Černé kůzlátko máma koza zprvu odmítala, je to také možný dopad jejího mladého věku. První dny musí kůzlátko dostat od kozy mlezivo, s čímž jsme kůzleti pomohli a nyní kozičku tedy alespoň 1x denně dokrmujeme.  Bibinka, jak jsme ji pojmenovali, prospívá, vesele skotačí, máme z ní radost. Snad se dočká stejně malých kamarádek, držte nám pěsti. 

Řezník nebo dětský kontaktní koutek?

Po návštěvnické sezóně 2023 jsme se rozhodli, že naše kontaktní výběhy rozšíříme o další kontaktní výběh, a to ryze kozí výběh. Zakrslé holandské kozy jsme měli dosud jen s lamáčkem Romeem, a k němu do výběhu smí návštěvníci jen s námi, s naším dozorem. Důvod je prozaický. Romeo nemá rád přímé dotyky, příjde si pro mňamky, to zase ano :)))), ale pohlazení se mu nelíbí, natož děti které ho honí, což byl bohužel nešvar nezodpovědných rodičů, kteří své děti nehlídali - proto bohužel již není možný vstup do ohrady k lamákovi. Ale to nevadí, příjde si pro mňamku až k Vám, k hrazení. 

A to byl jeden z důvodů, proč jsme hledali vhodný prostor pro zřízení kozího výběhu, kde si mohou děti kontaktů s kozičkami užít, protože prostě kozičky jsou u dětí nejoblíbenější, protože se nebojí, jsou zvědavé, přítomnost dětí je ve výběhu nestresuje, ba právě naopak jsou mlsné až běda a na děti s kelímky se těší! 

Vždy koncem každého roku se roztrhne pytel se žádostmi o přijetí koz a ovcí. Důvod je prozaický, skončí pastva a je zapotřebí seno, hoooodně sena a to už je finančně nákladné a většina koz a ovcí tak skončí u řezníka. Letos je to doslova záplava zakrslých koziček. Naštěstí se majitelé rozhodli oslovit nás, a kozičky tak najdou u nás pěkný domov a zázemí. Přijali jsme tedy kozy od několika chovatelů, ehmm, spíše majitelů, protože mnohdy se o chovu nedalo ani mluvit. Většina koz byla v zuboženém stavu, vychrtlé, kosti na kostrči byste mohli spočítat, délka paznehtů by vystačila na několik dalších koz.

Pro poslední stádečko koziček jsme si jeli osobně. Domluva s pánem byla velmi složitá, kozy měl zavřené někde v areálu staré firmy. Po příjezdu na místo jsme viděli stádečko volně pobíhajících koziček a dvě menší stáda ovcí. Kozeny vypadaly spokojené, protože v areálu bylo spoustu náletových dřevin, což mají kozy velmi rády. Bohužel to samé se nedalo říci o ovečkách. Nikde žádná tráva ani seno, jak velké tak malé, pravděpodobně zakrslé ouessantské ovečky, byly velmi zanedbané, cáry dlouho nestříhané vlny tahaly po zemi, velké ovce měly vlnu splstnatělou, vypadaly jako špatně se pohybující koule. Začali jsme kozičky nakládat. To jak, se muž ke zvířatům choval, bylo srdcervoucí, bylo mu jedno, zda chytil kůzle za nohu, uši, nebo ocas, že kůzle hodil do vozíku až letělo vzduchem a zastavilo se o stěny vozíku. Naše počáteční uklidňování se minuly naprosto účinkem, ba právě naopak, jsme od jakéhokoliv slova úplně odstoupili, jen ať je co nejrychleji naložíme a zmizíme, protože muž opětovně začal vyhrožovat řezníkem a tak nějak jsme měli obavy, že nakonec odjedeme s prázdnou. Několik koziček včetně půl ročních kůzlat jsme po hodině neúspěchů naložili a mlčky odjeli. Pán nám o dalších zvířatech krom koziček neřekl, přijeli jsme jen s klasickým vozíkem, nikdo další by se tam již nevešel. Samozřejmě se mi hlavou promítaly ostatní ovce, které tam zůstaly. Dalších několik dnů jsem pánovi několikrát volala, opět bez úspěchu, již telefon nebral :(.

Takže všechny kozičky do karantény a nastalo klasické kolečko příjmové péče. Téměř dvě dopoledne jsem strávila na ošetření paznehtů. Troufám si tvrdit, že některé kozeny snad ještě úpravu paznehtů nepodstoupily nikdy v životě. Přitom je to velmi jednoduché a v rámci pravidelné péče rychlé. U nás to děláme vždy během odčervování nebo očkování. Koza patří mezí zvířata s obrovskou silou, navíc při jejich rohatosti musí být člověk více obezřetný. Díky těmto všem aspektům trvalo ošetření paznehtů mnohem déle. Následují dvě kolečka odčervení na vnější a vnitřní parazity, dvě kolečka očkování.  Podle famacha textu vypadají hůře jen tři kozičky, ty dostaly navíc nitrožilně minerály a budeme je více pozorovat. Máme dost čas, zhruba půl roku na to dostat kozičky do perfektní kondice a zdraví, než je uvidí u nás první děti! Jsme přesvědčeni o tom, že i kozičky budou rády, že nakonec skončily u nás, než u řezníka!

 

Celý elaborát očkování, odčervení a mineralizování tak velkého stáda 20 koziček veterinářem bylo nákladné, pokud můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přišpět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800

Příběh klisny Káji na řetězu ze slovenské osady

     Nejnovějším naším přírůstkem 09/2023 je Kája. Týraná Kája. Kája na řetězu. Zlomená Kája. Strakatá kobyla už patrně vyššího věku, bez jakékoliv tělesné masy, doslova kostra potažená kůží. Naprosto odevzdaná, bez jiskry v oku, citlivá na jakoukoliv manipulaci, ne však zákeřná. Jakýkoliv dotyk pro ni znamená očekávání hrůzy z bolesti, která ji od člověka čeká. Také ona svůj život trávila na řetězu, stopy ostnů zařezaných v krku jsou patrné i nyní, po měsíční léčbě zanícených boláků. Naštěstí kopyta i zuby se zdají být v pořádku, veterinář dokonce tvrdí, že ani nemusí být stará, podle zubů vypadá mladší než podle člověkem poškozené tělesné schránky.  Kobylce byly tedy udělány kompletně zuby, několikeré odčervení a očkování, několikerá korekce přerostlých kopyt.

     Zatím máme pěknou pastvu, a to i přes podzim který je v plném proudu.  Z obavy před schvácením je kobylka na zeleném přes den několik hodin, jinak je doma na letošním velmi kvalitním seně /díky přírodě za něj/. Není zapotřebí ji zavírat do stáje, režim ji vyhovuje, nestrádá, ráno když přicházím k výběhu, řehtá na mě! Při prvním zařehtání pouštím slzu, další znamení, že je Kája šťastná :). Tak dušičku se nám daří vyléčit, ještě tu tělesnou schránku. Musíme ji dostat do kondice správnou stravou, přikrmem a to hlavně z velké části před nadcházející zimou. Speciální granule, sladový květ, rýžové otruby, rostlinný olej .. to vše je velmi finančně nákladné.

  • Můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!
  • Případně nám můžete zaslat granule, které pro kobylku kupujeme, většinou obchody umožňují zaslání na jinou doručovací adresu než je vaše, granule nakupujeme zde: https://www.animalfeed.cz/pur-luzerne-25-kg-jemne-lisovane-granule/
  • Bohužel už 14dnů vkuse prší, ale i přesto ji chceme dopřát alespoň ve dne pohyb po pastvině, proto ji dáváme deky. V takovém počasí však deky velmi špatně usychají, máme jen dvě na výměnu. Potřebovali bychom koupit alespoň ještě dvě, obě nepromokavé. Kájinka má deky ve velikosti 100-105cm.

Děkujeme!

O její rekonvalescenci Vás budeme informovat! Držte nám palce!

Afričtí ježci v boxe před bránou faunaparku
Každý večer zaháníme večer z pastvy koně domů. Již z dáli jsme viděli před bránou minizoo průhledný box, uvnitř něco jako domeček... to věstilo další přijaté zvířátko. V boxe malý lísteček.... "Jsou Vaše!".  Zvedneme dřevěný domeček a pod ním dvě ježaté kuličky - samičky /jak jsme později zjistili/ ježka afrického. Ježky bělobřiché chováme již pěknou řádku let, takže naše radost veliká, se ale vzápětí vystřídá s hořkými pocity. Obě samičky jsou apatické, sotva chodí, respektive se při chůzi klátí ze strany na stranu. Důvod je zcela patrný na první pohled - jsou naprosto podvýživené, kůže s bodlinkama na nich jen visí. Jedna ze samiček má namísto nožičky pahýlek, ovázaný šňůrkou - patrně následek chovu ježků v pletených čepicích - ty sice zahřejou a ježek v nich má pocit v bezpečí, ale vlákno se zasekne na drápku a je jen otázkou času, než omotá nožičku či jinou část těla. Takže pletenou čepici nikdy k chovu ježků nepoužívejte, raději z fleesu, ale nejlepší je dřevěný domeček.
     Takže rychlá akce Z, pro ubytování nových členů minizoo. Vybavit další velký box, misku na krmivo, napáječku, velkou mísu na písek, domeček. Samičky z posledních sil zkoumají nový domov, s chutí se vrhají k napáječce - evidentně jsou hodně žíznivé. V misce nacházejí extra směs pro ježky, pidi granulky pro kočičí miminka a hlavně červíky /které si sami chováme právě pro tyto svěřence/. Na červíky se vrhají s velkou chutí, to je dobré znamení, chuť k jídlu mají, jen nepřepálit start! Jako u všech podvýživených zvířat je nejkritičtějších prvních 10-14dnů. Samičky k nám naštěstí přišly za 5 minut 12, takže dostaly šanci na život a vlastně děkujeme dárcům za ně, protože někdy úsloví "pozdě ale přece" může i ježkům zachránit život!
 
Edit 10/2023: Ježčí slečny jsou u nás něco málo přes 2 měsíce. Bohužel u jedné s amputovanou nožičkou se rozjela infekce, byť jsme pahýl ošetřili. Veterinář předepsal antibiotika, snad brzy zaberou. Druhá ze samiček vypadá podstatně lépe.
 
Finance: kdybychom si za peníze na veterinární výlohy a extra výživu koupili mláďata ježků od chovatele /zhruba 1800,-Kč/kus/, měli bychom již 4 ježky :). Přesto ani na chvilinku šance na záchranu nelitujeme a jedeme dále!
 
Na ježečky, jejich léčbu a hlavně rekonvalescenci pokud můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!
 
Budeme Vás i nadále informovat. Děkujeme!
Želvy uhlířské zdevastované od psů

 Před několika lety nás kontaktovala paní s nabídkou želv uhlířských. Neváhali jsme a vyrazili do Olomouce, plní zvědavosti a očekávání. Na místě nás čekala velmi milá paní, se kterou by se dalo povídat dlouhé hodiny. Želvy byly krásné, velké kolem 30cm. K nim jsme dostali veliké terárium, další terárium na menší ještěrku, které snad využijeme, krmení, podestýlku, no prostě komplet výbava. Želvy se mnou jely na předním sedadle a celou cestu jsem se na ně dívala, nemohla jsem uvěřit, že nám někdo daroval takové krásné velké želvy :).

O pár let později podobný telefonát, s podobnou nabídkou 2 stejně starých želv uhlířských! Hurá, naše skupina těchto úžasně kontaktních želv se rozroste o další členy! Parkuji u domu na udané adrese, nesu s sebou dva boxy, paní už mne čeká, a zvědavě se ptá "Nač ty velké boxy?". Unavená z dlouhé cesty mi snad ani dotaz nedochází.... až zpětně si uvědomuji, jak přesný byl! Na chodbě domu mne čekala krabička, malá krabička, říkám si, že tu druhou paní teprve přinese? Ouha, paní sebevědomě otevírá onu krabičku a v ní dvě malinké zubožené, zdeformované želvy uhlířské. Paní si byla zcela jistá věkem, protože v té době když je pořídili, šli jejich děti do školy. V hlavě a před očima mi vyskakovalo srovnání našich stejně starých, velkých 3kg želv a přede mnou ležících několika set gramových želvích miminek. Paní mi vypráví příhody se psy jak želvy vzali z venkovního výběhu a kousali, až jsem zjistila, že už nechci nic slyšet, vlastně chci jet zpátky domů a nějak želvičkám pomoci. Celých 280km zpět přemýšlím proč??

Doma zjišťujeme skutečný stav želviček, který je bohužel ještě horší, než se prvně zdálo. Obě želvy mají zdeformovaný krunýř /pokousáním psem/, čímž bohužel došlo k poškození nervů zadních končetin, které jsou zcela nefunkční. Obě želvičky tahají zadní kočetiny za sebou, naštěstí přední končetiny fungují, zdá se, bez poškození. Poškození krunýře u želv by mohlo být jen kosmetickou vadou, bohužel v tomto případě jsou želvy poškozené na zbytek života.

Obě želvičky dostaly nové terárium, do něj tolik potřebné vyhřívací infra i uvb žárovky, plochou misku na krmení, misku na vodu. Bohužel lignocel ani písek želvičky mít v teráriu mít nemohly, nešlo jim se po něm pohybovat. Zkoušeli jsme, co jim vyhovuje, až jsme nakonec smíchali kačírek 5-10mm s lignocelem, o něm byl pohyb jen prostřednictvím předních nohou o poznání snazší.

EDIT:

07/22 Želvičky si velmi dobře zvykly na pobyt v teráriu, velmi hojně tráví čas od infračervenou žárovkou, rády si nahřívají domeček :). Obě želvičky krásně baští, avšak jedna stále zaostává v růstu.

09/22 Bohužel želvička s větším poškozením krunýře umírá. Druhá se má čile k světu, alespoň co se jejího apetitu týče.

09/23 Po roce podáváme zprávu, jak se želvička má. Bohužel poškození krunýře a pravděpodobně orgánů uvnitř je tak velké, že v podstatě nepoužívá zadní nohy, pohybuje se pouze za pomoci předních nohou. V teráriu jsme museli místo lignocelu dát písek, po něm se jí lépe pohybuje. Jinak želvička krásně baští, nyní už dva měsíce si šmakuje na ibišcích, které miluje, a rozhodně roste, což je dobrá zpráva, že se jí dobře daří. V listopadu zvážíme a doplníme zde tabulku. 

 

Můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!

Kajmanka Dravá & Záchranný program

     Milujeme želvy. Patří mezi naše nejoblíbenější zvířata. Želvy jsou velmi často chovány jako domácí mazlíčci. Nu není divu, želvy nejsou až tak náročné, nemusí se chodit venčit, nejsou hlučné, nezapáchají... JENŽE ... jako každý plaz má své nároky a zvláště pokud se jedná o masožravou vodní želvu.  Právě protože je želva masožravá, je zapotřebí velmi často měnit vodu v akváriu, potřebuje maso, granule jen omezeně. Nezbytně důležité je teplo. Dokud je vodní želvička malá, je to velmi krásné, ovšem jakmile želva, zvláště pak kajmanka dravá vyroste do obřích rozměrů a zároveň je velmi nebezpečná na manipulaci, jde veškerá sranda stranou.

 Po pěkném exempláři želvy kajmanky dravé jsme dlouho toužili, mnoho děti o takové "krokodýlí želvě" jak ji s oblibou říkáme, ani neví a jejich dinosauřím vzhledem jsou nejen děti, ale také dospělí velmi zaskočeni.

     Obrátil se na nás chovatel, že ví o želvě, o kterou se majitel již nemůže z důvodu vysokého věku nadále starat. Pro želvu jsme jeli daleko na Slovensko až k Maďarským hranicím. Cesta byla dlouhá, ovšem plna očekávání. Když jsme přijeli na místo, čekala nás již manželka majitele želvy. Velmi milá paní, také vysokého věku. V době koronaviru úzkostlivě dbala na hygienická opatření.

     Bohužel však želva žila již v naprosto nevhodných podmínkách, pán ji choval v paneláku v tak malém akváriu, že se želva nemohla otočit.  Pán ji měl úplně do malička, takže vzhledem k tomu, jak želva narostla ve velikosti karapaxu, je zřejmé, že dokud ještě byla menší, pán se o želvičku staral jak nejlépe uměl, měl ji rád, těžko se s ní loučil.... bylo to takové smutné setkání s velmi milými lidmi. 

     V době přijetí měla želva velmi malou tělesnou masu, byla apatická a dlouho odmítala potravu. Dle informací ji pán krmil hovězím masem, pak ale přestala jíst úplně.  Trvalo nám hodně dlouho, než se nám ji podařilo rozkrmit, odmítala jak maso, tak kuřata, myši, prostě nic nechtěla, a to i přesto, že mohla i plavat v teplé vodě, krmivo odmítala. Už jsem nevěděla kudy kam, nechtěli jsme se přeci vzdát, a tak nás napadlo koupit větší akvarijní rybičky... a světe div se, do rána, nebyla z 20ti rybek ani jedna :)). A bylo vyhráno. Následující dlouhé týdny byly želvě podávány větší a větší ryby, už většinou jezírkové, až dokázala spořádat i 20ti centimetrové karásky.

Nyní  můžeme říci, že má želva svou horší část života za sebou. Chov takové velké želvy zejména přes zimu je finančně náročné, jak co se týče krmiva, ale zejména ohřev a filtr vody. Můžete-li nám finančně pomoci, budeme rádi. Můžete také želvičku adoptovat, stát se jejím adoptivním rodičem, nu a když k nám přijedete do zoo, tak i nakrmit, jen dospělí  -  ale pozor na prsty!

Zachara, klisna na ostatném řetězu

Ačkoliv si my, běžní chovatelé, nedokážeme představit upoutat jakékoliv zvíře na řetěz, jsou lidé, kteří mají dokonce i na ostatném řetězu i koně a příjde jim to úplně v pořádku.

Dlouhé psaní, velmi citlivý příběh... :(

Leyla, obrovitánská kobyla s drobným stařečkem

     První zachráněný kůň který se k nám dostal, byla obrovitánská kobyla, s pohnutým osudem, a jejíž příběh je smutný se vším všudy. Kobylu kdysi dávno koupil pán svým vnučkám a měl ji doma na zahradě. Dokud se vnučky staraly, kobyla byla v kondici, krmená, spokojená, stále v pohybu. Jak už to tak bývá, školní povinnosti, další koníčky zapříčinily stále menší četnost návštěv vnuček u dědy a tedy u kobylky. Sám dědeček postupem doby stárnul a starost kobylku byla nad jeho síly, zejména protože kobylka byla skutečně neskutečně vysoká a mohutná /170cm/. Došlo to tak daleko, že nakonec byla kobyla trvale zavřená ve stáji, protože dědeček manipulaci s ní absolutně nezvládal, síly mu prostě nestačily. Nedostatek dědečkovy síly se projevil také na množství poskytované potravy /sena/ kobylce. Život kobyle a možná i samotnému dědečkovi zachránil až kovář, kterého starý pán zavolal, protože kopyta byla už v hodně špatném stavu. Kovář neváhal a o svém hrůzostrašném nálezu ve stáji stařičkého pána se podělil dále. Slovo dalo slovo a kobyla stála u nás. Tak velkou ale hlavně mohutnou kobylu jsem upřímně viděla poprvé v životě, byť se daly spočítat na jejím těle všechna žebra, v objemu ji chybělo tak 200kg váhy, viditelná byla každá kostička na jinak mohutné hlavě, její mohutnost při troše představivosti byla znát....

Můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!

8 položek celkem
Zpět do obchodu