První zachráněný kůň který se k nám dostal, byla obrovitánská kobyla, s pohnutým osudem, a jejíž příběh je smutný se vším všudy. Kobylu kdysi dávno koupil pán svým vnučkám a měl ji doma na zahradě. Dokud se vnučky staraly, kobyla byla v kondici, krmená, spokojená, stále v pohybu. Jak už to tak bývá, školní povinnosti, další koníčky zapříčinily stále menší četnost návštěv vnuček u dědy a tedy u kobylky. Sám dědeček postupem doby stárnul a starost kobylku byla nad jeho síly, zejména protože kobylka byla skutečně neskutečně vysoká a mohutná /170cm/. Došlo to tak daleko, že nakonec byla kobyla trvale zavřená ve stáji, protože dědeček manipulaci s ní absolutně nezvládal, síly mu prostě nestačily. Nedostatek dědečkovy síly se projevil také na množství poskytované potravy /sena/ kobylce. Život kobyle a možná i samotnému dědečkovi zachránil až kovář, kterého starý pán zavolal, protože kopyta byla už v hodně špatném stavu. Kovář neváhal a o svém hrůzostrašném nálezu ve stáji stařičkého pána se podělil dále. Slovo dalo slovo a kobyla stála u nás. Tak velkou ale hlavně mohutnou kobylu jsem upřímně viděla poprvé v životě, byť se daly spočítat na jejím těle všechna žebra, v objemu ji chybělo tak 200kg váhy, viditelná byla každá kostička na jinak mohutné hlavě, její mohutnost při troše představivosti byla znát....
Můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!