Co je u nás nového...??

Leguán Fidžijský

Leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus), je opravdu nádherný zářivě smaragdově zelený ještěr, dosahuje délky kolem 80cm, více než polovinyLeguán Fidžijský & FaunaPark Blondies Žermanice délky tvoří jeho dlouhý ocas. Je to stromový leguán, který rád šplhá ve větvích, proto potřebuje k životu terárium postaven na výšku. U těchto leguánů je výrazný pohlavní dimorfismus, tj. samice a samce lze od sebe na první pohled rozeznat, zejména podle barvy, kdy samice je sytě zelená a menší, zatímco samec je větší s výraznými pruhy na těle a ocase.
Naše nová terária obývá tak kromě těchto krásných exemplářů také Leguán zelený (Iguana iguana) a Leguánek modrý
(Sceloporus cyanogenys), poslední jmenovaní jsou však noční tvorové, zahlédnout je je však spíše o štěstí.
Leguáni Fidži jsou býložravci, živí se výhonky rostli, ovocem, ale ze všeho nejraději má květy ibišku, ostatně jako většina býložravých plazů chovaných v zajeti.

V současné době je leguán fidžijský dle červeného listu IUCN klasifikován jako velmi ohrožený druh a spadá v CITES do přílohy I., do které patří druhy zvířat bezprostředně ohrožené vyhubením.

Jak se Vám tito smaragdoví krasavci líbí?

 

Smutné překvapení

     Na konci roku jsme psali jak velké množství koziček jsme v pozdním podzimu přijali. Kozičky stále v karanténě přibývají na váze, získávají důvěru k člověku, žádná z nich neumřela, byť jejich stav nebyl uspokojující. Venku panuje opravdové zimní počasí, ony spokojeně baští krásně voňavé zelené seno našich okolních farmářů, přežvykují, odpočívají a užívají života, o kterém se jim dříve ani nezdálo. 

     Při chystání krmení pro pravidelné večerní krmení všech přežvýkavců jsme slyšeli z karanténní stáje něžné mečení malého kůzlátka, protože takový zvuk čerstvě narozeného kůzlátka nebo jehňátka je nezaměnitelný!! Běžíme do stáje plní zvědavosti, kdože to tam na nás čeká - vždyť přeci žádná z koziček neměla být s kozlem tedy březí??! Ve stáji na zemi na slámové peřině leží celé stádečko karanténních koziček, spokojeně přežvykujících a čekajících na večeři a jejich ležící siluety využívá jako parkur pro své dovádění - černé kůzlátko! Zvědavé malé miminko ihned běží k nám, nechá se zkontrolovat, abychom zjistili, že se jedná o kozičku! Ovšem žádná z maminek nejeví o kůzlátko zájem, tak čípak je? Vztah mezi mládětem a mámou vzniká již v děloze, a po porodu kromě pachu koza neustále udržuje jemným niterním pomekáváním kontakt s mláďaty. Na první pohled vzhledem k ještě pohublému stavu týraných koziček pohledově nevidíme, která z koziček porodila. Podle rodidel najdeme kozičku, která právě porodila a přikládáme ji kůzle ..... jaké je však naše překvapení, když ze stáda zaslechneme onen niterný tón mečení kozy - mámy a sledujeme jak kůzle k  ní běží.  Dvě čerstvé kozí mámy ale jedno kůzle nevěstí nic dobrého.  Hledáme po rozlehlé stáji další kůzlata, až nacházíme v tmavém koutě dvě kůzlata.... mrtvá, bohužel.

      Všechna kůzlata patří kozím sestrám, které přijely společně ještě s jednou, třetí sestrou. Všechny pocházejí od jednoho majitele, nejenže nebyly v dobrém stavu, ale navíc velmi mladé, podle majitele měly mít rok. To by však znamenalo, vzhledem k 5 měsíční březosti, že kozičky zabřezly v 7 měsících , což je velmi brzy, zvláště k jejich zdravotnímu stavu. Koza jako taková pohlavně dospívá velmi brzy, ale při připuštění musí být v perfektní kondici, očkovaná a parazitů prostá. Pravděpodobně souhra všech těchto špatných okolností zapříčinila mrtvá kůzlata. Majitel nám o přítomnosti kozla u kozích sester nic neřekl, přesto předpokládáme, že třetí z kozích sester bude také březí. Pozorujeme, čekáme, snad bude mít třetí máma více štěstí. Černé kůzlátko máma koza zprvu odmítala, je to také možný dopad jejího mladého věku. První dny musí kůzlátko dostat od kozy mlezivo, s čímž jsme kůzleti pomohli a nyní kozičku tedy alespoň 1x denně dokrmujeme.  Bibinka, jak jsme ji pojmenovali, prospívá, vesele skotačí, máme z ní radost. Snad se dočká stejně malých kamarádek, držte nám pěsti. 

Dejte nám vědět, že máte pro nás zvířátka!

Pokud máte zvířátko, o které se již nemůžete starat, ať je to z jakéhokoliv důvodu, rádi se o ně postaráme. Absolutně Vás nebudeme soudit, raději si přiznat včas, že péče o zvířátko přerostlo přes vaše možnosti, ať je to množství krmení, prostor který zvířátko potřebuje, anebo finanční náklady. 

Jen prosíme, dejte nám nějakým způsobem vědět, že nám zvířátko přivezete. Před několika měsíci nám někdo přes plot pustil  do faunaparku morčátka a  králíčky. Přes léto to nebyl problém, je krásně, teplo, všichni se naučili přijít na krmení. Morčátka jsme postupně pochytali, horší to bylo s králíčky, všichni byli divocí, trvalo několik týdnů, než jsme je všechny před zimou dostali do tepla. Předevčírem nám volal soused, že nám po ohradách běhají králíčci - další?? Bohužel je velký předpoklad, že tak někdo učinil s králíčky, kteří byli zvyklí doma  v teple a hodil nám je do ohrad, byť je -10 stupňů Celsia :( . Králíčky už druhý den chytáme a nedaří se nám to! Běhají ve sněhu, jsou volní, ale v noci klesá teplota pod -15 stupňů, vůbec nemáme tušení, kde nocují v takových mrazech! Podobná situace nastala v létě, ovšem to zase někdo nechal ježečky v tropických vedrech za branou. Můžete nám nechat zvířátko anonymně, jen to prosím musíme vědět!

Máte-li pro nás jakékoliv zvířátko, napište nám, volejte, info v kontaktech. Děkujeme!

Řezník nebo dětský kontaktní koutek?

Po návštěvnické sezóně 2023 jsme se rozhodli, že naše kontaktní výběhy rozšíříme o další kontaktní výběh, a to ryze kozí výběh. Zakrslé holandské kozy jsme měli dosud jen s lamáčkem Romeem, a k němu do výběhu smí návštěvníci jen s námi, s naším dozorem. Důvod je prozaický. Romeo nemá rád přímé dotyky, příjde si pro mňamky, to zase ano :)))), ale pohlazení se mu nelíbí, natož děti které ho honí, což byl bohužel nešvar nezodpovědných rodičů, kteří své děti nehlídali - proto bohužel již není možný vstup do ohrady k lamákovi. Ale to nevadí, příjde si pro mňamku až k Vám, k hrazení. 

A to byl jeden z důvodů, proč jsme hledali vhodný prostor pro zřízení kozího výběhu, kde si mohou děti kontaktů s kozičkami užít, protože prostě kozičky jsou u dětí nejoblíbenější, protože se nebojí, jsou zvědavé, přítomnost dětí je ve výběhu nestresuje, ba právě naopak jsou mlsné až běda a na děti s kelímky se těší! 

Vždy koncem každého roku se roztrhne pytel se žádostmi o přijetí koz a ovcí. Důvod je prozaický, skončí pastva a je zapotřebí seno, hoooodně sena a to už je finančně nákladné a většina koz a ovcí tak skončí u řezníka. Letos je to doslova záplava zakrslých koziček. Naštěstí se majitelé rozhodli oslovit nás, a kozičky tak najdou u nás pěkný domov a zázemí. Přijali jsme tedy kozy od několika chovatelů, ehmm, spíše majitelů, protože mnohdy se o chovu nedalo ani mluvit. Většina koz byla v zuboženém stavu, vychrtlé, kosti na kostrči byste mohli spočítat, délka paznehtů by vystačila na několik dalších koz.

Pro poslední stádečko koziček jsme si jeli osobně. Domluva s pánem byla velmi složitá, kozy měl zavřené někde v areálu staré firmy. Po příjezdu na místo jsme viděli stádečko volně pobíhajících koziček a dvě menší stáda ovcí. Kozeny vypadaly spokojené, protože v areálu bylo spoustu náletových dřevin, což mají kozy velmi rády. Bohužel to samé se nedalo říci o ovečkách. Nikde žádná tráva ani seno, jak velké tak malé, pravděpodobně zakrslé ouessantské ovečky, byly velmi zanedbané, cáry dlouho nestříhané vlny tahaly po zemi, velké ovce měly vlnu splstnatělou, vypadaly jako špatně se pohybující koule. Začali jsme kozičky nakládat. To jak, se muž ke zvířatům choval, bylo srdcervoucí, bylo mu jedno, zda chytil kůzle za nohu, uši, nebo ocas, že kůzle hodil do vozíku až letělo vzduchem a zastavilo se o stěny vozíku. Naše počáteční uklidňování se minuly naprosto účinkem, ba právě naopak, jsme od jakéhokoliv slova úplně odstoupili, jen ať je co nejrychleji naložíme a zmizíme, protože muž opětovně začal vyhrožovat řezníkem a tak nějak jsme měli obavy, že nakonec odjedeme s prázdnou. Několik koziček včetně půl ročních kůzlat jsme po hodině neúspěchů naložili a mlčky odjeli. Pán nám o dalších zvířatech krom koziček neřekl, přijeli jsme jen s klasickým vozíkem, nikdo další by se tam již nevešel. Samozřejmě se mi hlavou promítaly ostatní ovce, které tam zůstaly. Dalších několik dnů jsem pánovi několikrát volala, opět bez úspěchu, již telefon nebral :(.

Takže všechny kozičky do karantény a nastalo klasické kolečko příjmové péče. Téměř dvě dopoledne jsem strávila na ošetření paznehtů. Troufám si tvrdit, že některé kozeny snad ještě úpravu paznehtů nepodstoupily nikdy v životě. Přitom je to velmi jednoduché a v rámci pravidelné péče rychlé. U nás to děláme vždy během odčervování nebo očkování. Koza patří mezí zvířata s obrovskou silou, navíc při jejich rohatosti musí být člověk více obezřetný. Díky těmto všem aspektům trvalo ošetření paznehtů mnohem déle. Následují dvě kolečka odčervení na vnější a vnitřní parazity, dvě kolečka očkování.  Podle famacha textu vypadají hůře jen tři kozičky, ty dostaly navíc nitrožilně minerály a budeme je více pozorovat. Máme dost čas, zhruba půl roku na to dostat kozičky do perfektní kondice a zdraví, než je uvidí u nás první děti! Jsme přesvědčeni o tom, že i kozičky budou rády, že nakonec skončily u nás, než u řezníka!

 

Celý elaborát očkování, odčervení a mineralizování tak velkého stáda 20 koziček veterinářem bylo nákladné, pokud můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přišpět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800

Příběh klisny Káji na řetězu ze slovenské osady

     Nejnovějším naším přírůstkem 09/2023 je Kája. Týraná Kája. Kája na řetězu. Zlomená Kája. Strakatá kobyla už patrně vyššího věku, bez jakékoliv tělesné masy, doslova kostra potažená kůží. Naprosto odevzdaná, bez jiskry v oku, citlivá na jakoukoliv manipulaci, ne však zákeřná. Jakýkoliv dotyk pro ni znamená očekávání hrůzy z bolesti, která ji od člověka čeká. Také ona svůj život trávila na řetězu, stopy ostnů zařezaných v krku jsou patrné i nyní, po měsíční léčbě zanícených boláků. Naštěstí kopyta i zuby se zdají být v pořádku, veterinář dokonce tvrdí, že ani nemusí být stará, podle zubů vypadá mladší než podle člověkem poškozené tělesné schránky.  Kobylce byly tedy udělány kompletně zuby, několikeré odčervení a očkování, několikerá korekce přerostlých kopyt.

     Zatím máme pěknou pastvu, a to i přes podzim který je v plném proudu.  Z obavy před schvácením je kobylka na zeleném přes den několik hodin, jinak je doma na letošním velmi kvalitním seně /díky přírodě za něj/. Není zapotřebí ji zavírat do stáje, režim ji vyhovuje, nestrádá, ráno když přicházím k výběhu, řehtá na mě! Při prvním zařehtání pouštím slzu, další znamení, že je Kája šťastná :). Tak dušičku se nám daří vyléčit, ještě tu tělesnou schránku. Musíme ji dostat do kondice správnou stravou, přikrmem a to hlavně z velké části před nadcházející zimou. Speciální granule, sladový květ, rýžové otruby, rostlinný olej .. to vše je velmi finančně nákladné.

  • Můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!
  • Případně nám můžete zaslat granule, které pro kobylku kupujeme, většinou obchody umožňují zaslání na jinou doručovací adresu než je vaše, granule nakupujeme zde: https://www.animalfeed.cz/pur-luzerne-25-kg-jemne-lisovane-granule/
  • Bohužel už 14dnů vkuse prší, ale i přesto ji chceme dopřát alespoň ve dne pohyb po pastvině, proto ji dáváme deky. V takovém počasí však deky velmi špatně usychají, máme jen dvě na výměnu. Potřebovali bychom koupit alespoň ještě dvě, obě nepromokavé. Kájinka má deky ve velikosti 100-105cm.

Děkujeme!

O její rekonvalescenci Vás budeme informovat! Držte nám palce!

Afričtí ježci v boxe před bránou faunaparku
Každý večer zaháníme večer z pastvy koně domů. Již z dáli jsme viděli před bránou minizoo průhledný box, uvnitř něco jako domeček... to věstilo další přijaté zvířátko. V boxe malý lísteček.... "Jsou Vaše!".  Zvedneme dřevěný domeček a pod ním dvě ježaté kuličky - samičky /jak jsme později zjistili/ ježka afrického. Ježky bělobřiché chováme již pěknou řádku let, takže naše radost veliká, se ale vzápětí vystřídá s hořkými pocity. Obě samičky jsou apatické, sotva chodí, respektive se při chůzi klátí ze strany na stranu. Důvod je zcela patrný na první pohled - jsou naprosto podvýživené, kůže s bodlinkama na nich jen visí. Jedna ze samiček má namísto nožičky pahýlek, ovázaný šňůrkou - patrně následek chovu ježků v pletených čepicích - ty sice zahřejou a ježek v nich má pocit v bezpečí, ale vlákno se zasekne na drápku a je jen otázkou času, než omotá nožičku či jinou část těla. Takže pletenou čepici nikdy k chovu ježků nepoužívejte, raději z fleesu, ale nejlepší je dřevěný domeček.
     Takže rychlá akce Z, pro ubytování nových členů minizoo. Vybavit další velký box, misku na krmivo, napáječku, velkou mísu na písek, domeček. Samičky z posledních sil zkoumají nový domov, s chutí se vrhají k napáječce - evidentně jsou hodně žíznivé. V misce nacházejí extra směs pro ježky, pidi granulky pro kočičí miminka a hlavně červíky /které si sami chováme právě pro tyto svěřence/. Na červíky se vrhají s velkou chutí, to je dobré znamení, chuť k jídlu mají, jen nepřepálit start! Jako u všech podvýživených zvířat je nejkritičtějších prvních 10-14dnů. Samičky k nám naštěstí přišly za 5 minut 12, takže dostaly šanci na život a vlastně děkujeme dárcům za ně, protože někdy úsloví "pozdě ale přece" může i ježkům zachránit život!
 
Edit 10/2023: Ježčí slečny jsou u nás něco málo přes 2 měsíce. Bohužel u jedné s amputovanou nožičkou se rozjela infekce, byť jsme pahýl ošetřili. Veterinář předepsal antibiotika, snad brzy zaberou. Druhá ze samiček vypadá podstatně lépe.
 
Finance: kdybychom si za peníze na veterinární výlohy a extra výživu koupili mláďata ježků od chovatele /zhruba 1800,-Kč/kus/, měli bychom již 4 ježky :). Přesto ani na chvilinku šance na záchranu nelitujeme a jedeme dále!
 
Na ježečky, jejich léčbu a hlavně rekonvalescenci pokud můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!
 
Budeme Vás i nadále informovat. Děkujeme!
Želvy uhlířské zdevastované od psů

 Před několika lety nás kontaktovala paní s nabídkou želv uhlířských. Neváhali jsme a vyrazili do Olomouce, plní zvědavosti a očekávání. Na místě nás čekala velmi milá paní, se kterou by se dalo povídat dlouhé hodiny. Želvy byly krásné, velké kolem 30cm. K nim jsme dostali veliké terárium, další terárium na menší ještěrku, které snad využijeme, krmení, podestýlku, no prostě komplet výbava. Želvy se mnou jely na předním sedadle a celou cestu jsem se na ně dívala, nemohla jsem uvěřit, že nám někdo daroval takové krásné velké želvy :).

O pár let později podobný telefonát, s podobnou nabídkou 2 stejně starých želv uhlířských! Hurá, naše skupina těchto úžasně kontaktních želv se rozroste o další členy! Parkuji u domu na udané adrese, nesu s sebou dva boxy, paní už mne čeká, a zvědavě se ptá "Nač ty velké boxy?". Unavená z dlouhé cesty mi snad ani dotaz nedochází.... až zpětně si uvědomuji, jak přesný byl! Na chodbě domu mne čekala krabička, malá krabička, říkám si, že tu druhou paní teprve přinese? Ouha, paní sebevědomě otevírá onu krabičku a v ní dvě malinké zubožené, zdeformované želvy uhlířské. Paní si byla zcela jistá věkem, protože v té době když je pořídili, šli jejich děti do školy. V hlavě a před očima mi vyskakovalo srovnání našich stejně starých, velkých 3kg želv a přede mnou ležících několika set gramových želvích miminek. Paní mi vypráví příhody se psy jak želvy vzali z venkovního výběhu a kousali, až jsem zjistila, že už nechci nic slyšet, vlastně chci jet zpátky domů a nějak želvičkám pomoci. Celých 280km zpět přemýšlím proč??

Doma zjišťujeme skutečný stav želviček, který je bohužel ještě horší, než se prvně zdálo. Obě želvy mají zdeformovaný krunýř /pokousáním psem/, čímž bohužel došlo k poškození nervů zadních končetin, které jsou zcela nefunkční. Obě želvičky tahají zadní kočetiny za sebou, naštěstí přední končetiny fungují, zdá se, bez poškození. Poškození krunýře u želv by mohlo být jen kosmetickou vadou, bohužel v tomto případě jsou želvy poškozené na zbytek života.

Obě želvičky dostaly nové terárium, do něj tolik potřebné vyhřívací infra i uvb žárovky, plochou misku na krmení, misku na vodu. Bohužel lignocel ani písek želvičky mít v teráriu mít nemohly, nešlo jim se po něm pohybovat. Zkoušeli jsme, co jim vyhovuje, až jsme nakonec smíchali kačírek 5-10mm s lignocelem, o něm byl pohyb jen prostřednictvím předních nohou o poznání snazší.

EDIT:

07/22 Želvičky si velmi dobře zvykly na pobyt v teráriu, velmi hojně tráví čas od infračervenou žárovkou, rády si nahřívají domeček :). Obě želvičky krásně baští, avšak jedna stále zaostává v růstu.

09/22 Bohužel želvička s větším poškozením krunýře umírá. Druhá se má čile k světu, alespoň co se jejího apetitu týče.

09/23 Po roce podáváme zprávu, jak se želvička má. Bohužel poškození krunýře a pravděpodobně orgánů uvnitř je tak velké, že v podstatě nepoužívá zadní nohy, pohybuje se pouze za pomoci předních nohou. V teráriu jsme museli místo lignocelu dát písek, po něm se jí lépe pohybuje. Jinak želvička krásně baští, nyní už dva měsíce si šmakuje na ibišcích, které miluje, a rozhodně roste, což je dobrá zpráva, že se jí dobře daří. V listopadu zvážíme a doplníme zde tabulku. 

 

Můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!

Zachara, klisna na ostatném řetězu

Ačkoliv si my, běžní chovatelé, nedokážeme představit upoutat jakékoliv zvíře na řetěz, jsou lidé, kteří mají dokonce i na ostatném řetězu i koně a příjde jim to úplně v pořádku.

Dlouhé psaní, velmi citlivý příběh... :(

Leyla, obrovitánská kobyla s drobným stařečkem

     První zachráněný kůň který se k nám dostal, byla obrovitánská kobyla, s pohnutým osudem, a jejíž příběh je smutný se vším všudy. Kobylu kdysi dávno koupil pán svým vnučkám a měl ji doma na zahradě. Dokud se vnučky staraly, kobyla byla v kondici, krmená, spokojená, stále v pohybu. Jak už to tak bývá, školní povinnosti, další koníčky zapříčinily stále menší četnost návštěv vnuček u dědy a tedy u kobylky. Sám dědeček postupem doby stárnul a starost kobylku byla nad jeho síly, zejména protože kobylka byla skutečně neskutečně vysoká a mohutná /170cm/. Došlo to tak daleko, že nakonec byla kobyla trvale zavřená ve stáji, protože dědeček manipulaci s ní absolutně nezvládal, síly mu prostě nestačily. Nedostatek dědečkovy síly se projevil také na množství poskytované potravy /sena/ kobylce. Život kobyle a možná i samotnému dědečkovi zachránil až kovář, kterého starý pán zavolal, protože kopyta byla už v hodně špatném stavu. Kovář neváhal a o svém hrůzostrašném nálezu ve stáji stařičkého pána se podělil dále. Slovo dalo slovo a kobyla stála u nás. Tak velkou ale hlavně mohutnou kobylu jsem upřímně viděla poprvé v životě, byť se daly spočítat na jejím těle všechna žebra, v objemu ji chybělo tak 200kg váhy, viditelná byla každá kostička na jinak mohutné hlavě, její mohutnost při troše představivosti byla znát....

Můžete pomoci finančně, budeme rádi za jakoukoliv částku, přispět můžete na náš účet  transparentní účet 2202685692 / 2010, nebo pokud chcete zůstat v anonymitě tak účet: 1125681043 /0800. Děkujeme!

9 položek celkem
Zpět do obchodu