Chov od A do Z

  Když navštívíte některou ze zoologických zahrad, dikobrazy zpravidla neuvidíte. A to zejména protože je to noční tvor. Celý den prospí proto aby v noci mohli dělat nory, všechno co jim přijde do cesty okusovat. Z toho vyplývá, že se jedná o hlodavce. A tomu je třeba zapotřebí přizpůsobit další chov.

Jeden z největších hlodavců všeobecně, dikobraz váží 15-20kg, měří 70-90cm, samci jsou větší než samice.    Výběh dikobrazů by měl být zabezpečen zejména od země, ideálně kari sítěmi a to protože se ostrými drápy podhrabou úplně všude. Valná většina zoo má dikobrazy na betonovém podloží. Pokud je na takovém podloží navezena ještě hlína, písek, nebo jiný sypký materiál, v kterém mohou hrabat, je to pro ně ideální prostředí. Pokud jsou však drženi na vydlážděném výběhu, je to ideální prostředí jen pro chovatele. Dalším diskutabilním faktem je velikost výběhu. Zákonem stanové podmínky uvádějí pro pár dikobrazů podlahovou plochu 10m2. Oproti tomu například pro pár surikat by měl být výběh 9m2. Když srovnáme velikost jednotlivých jmenovaných zvířat, je zákonem daným rozměr dikobrazů velmi malý. V žádném případě nemůže být důvodem větší pohybová aktivita surikat. Dikobrazové jsou velmi akční tvorové, od stmívání po celou noc jsou v neustálém pohybu, stále mají potřebu něco okusovat, hrabou nekonečné nory. Dikobrazové srstnatonosí u nás v minizoo mají zcela přírodní výběh o rozloze 50m2, dřevěná ohrada je však napojena na elektrický ohradník, který je veden ve dvou výškách, těsně nad zemí a zhruba 50cm nad zemí. Dikobrazové si velmi rychle na možné výboje ohradníku zvykli a to do té míry, že na rozdíl od např. koní nebo přežvýkavců, jej respektují i když je vypnutý. Ohradník je napojen ne klasickým lankem, ale drátem, aby se do něj dikobrazové nezamotali. Nikdy se nám nestalo, že by utekli. V ohradě mají naši dikobrazové velmi starou vrbu. Její tvar jim umožňuje se po ní šplhat, okusovat větve. Vrba je v tomto případě ideálním stromem, protože stále velmi bujně raší, čili mají dikobrazové stále čerstvou potravu a zároveň zábavu na celou noc. Kromě okusování neustále hrabou. Jednu noc najdeme noru vykopanou na jedné straně výběhu, druhou noc je tato díra zahrabaná a vedle vyrostla nová. Přehrabávají neustále velké množství hlíny sem a tam, jsou velmi pracovití 😊

Potrava dikobrazů je velmi blízká například morčatům. Jsou to býložravci. Každý den dostávají především zeleninu, v menší míře ovoce, milují zelí, saláty, mrkev, jablka, brambory, v létě melouny.  Úplnou lahůdkou a pro nás fascinující lahůdkou je cibule. Prostě si ji jen tak chytnou předními packami a s chutí ji chroupou. Ten závan když projdete kolem jejich výběhu 😊 😊 .  Někteří chovatelé nabízejí dikobrazům suché pečivo, my ho vůbec nepodáváme. Navíc je důležitý neustálý přísun čerstvých větví listnaných, zejména ovocných stromů a vrb. Větve jsou velmi důležité pro zbrušování zubů, ale také pro zajištění zábavy. S ochotou přijímají také sépiové kosti.

     Dikobraz je typický svými bodlinami. Původně chlupy na krku, zádech a ocasu jsou přeměněné na duté bodliny. Na ramenou a zádech jsou tenké a dlouhé, u kořene ocasu jsou tlusté, kratší, hrubé. Struktura bodlin je podobná nehtům či drápům. Není pravdou, že dikobraz bodliny střílí. Je s podivem, že toto se myslí 99 návštěvníků minizoo ze 100. Dikobraz však dokáže velmi rychle couvat a bodliny do nepřítele zabodnout a uvolnit. Tím, jak jsou bodliny tvrdé, mohou způsobit vážná zranění. Ještě předtím však dikobraz svého nepřítele zastrašuje dupáním a varovným třesením bodlin.

     Dikobrazové žijí z pravidla v páru, či menších skupinách. Samice je březí poměrně dlouho a to 4měsíce. Počet mláďat ve vrhu může být 2 až 4. Mláďata se rodí právě stejně jako u morčat velmi dobře vyvinutá, mají otevřené oči, jejich tělo je pokryto měkkými bodlinkami, které velmi záhy ztvrdnou. I to je jeden z důvodů, proč zjišťovat pohlaví mláďat velmi brzy. Rodiče si mláďata velmi bedlivě střeží, stávají se tak v tomto období více agresivní. Jinak dikobrazové nejsou vysloveně agresivní zvířata, alespoň v tom smyslu, že by člověka záměrně bezdůvodně napadla. Do jejich výběhu může ošetřovatel vstoupit, ovšem za předpokladu, že bude respektovat jejich prostor. Čili vyčistit boudu, posbírat trus a v klidu odejít.  Jsou známy případy i velmi krotkých, kontaktních dikobrazů, v těchto případech ručně dokrmených od útlého věku.

     Dikobrazové jsou velmi houževnatí, bez potíží zvládají naše zimy. Mají možnost se schovat do zateplené boudy s vysokou vrstvou slámy, přesto se rádi vyhřívají v zimě na sluníčku. Nevadí jim ani déšť, naopak mají rádi vodu z hadice, když záměrně pod tekoucí vodu vbíhají, jejich bodliny jsou naježené a vydávají typický chrastivý zvuk jako při souboji, evidentně si vodu užívají.

Tento článek byl napsán pro chovatelský portál: www.faunaportal.cz

Text a foto: Kamila Zlámalová

www.minizoo-blondies.cz

Tak je to pštros nebo není to pštros? Dobrá otázka! Ne, nandu je velký pták podobný pštrosovi, spolu s emu hnědým patří do podtřídy běžců. Kromě nandu pampového existuje ještě poměrně vzácný, menší nandu darwinův. Nandu pampový je vysoký zhruba 90-140cm, váží do 30ti kg. Na rozdíl od pštrosa má nandu tři prsty.  Zbarvení nandu je bílé nebo šedé. Je těžší rozeznat pohlaví u mladých jedinců, samec má tmavší až černý krk. Později v toku vydává samec niterný troubivý zvuk, připomínající reprobednu. Nejsou schopni letu, jejich velká křídla plní funkci udržení rovnováhy při běhu. Právě na křídlech jsou ona krásná dlouhá péra která známe z klobouků šlechticů v dávných dobách.

     Když jsme se rozhodovali, kterého běžce pořídit do minizoo, zásadní byl pro nás fakt, že emu se většinou chová v páru, zatímco nandu můžeme mít celé hejno. Přestože v zahraničí jsou vidět chovy i emu ve větších hejnech několika samic a samce. Druhý fakt byla dvojí barevná varianta nandu. I když Emu se v Evropě objevují také ve variantě leucistic, tj.  jedinci se ztrátou pigmentu.

     Nandu jsou všežravci, většinu dne se pasou, jejich trávicí trakt špatně tráví celé zrno, čili je vhodné jim podávat buď na hrubo šrotované obilí, nebo přímo granule pro běžce, eventuálně pro drůbež. Přes zimu přilepšujeme zeleninou, nejraději mají saláty a zelí. My navíc každý den podáváme jednodenní kuřata, které s velkou chutí přijímají. S touto jejich chutí se pojí i obezřetnost při odchovu vlastní drůbeže – jsou schopní slepičí kvočně spořádat všechna její kuřata jako jednohubky.

     Říká se, že má mozek menší než jeho oko. Přesto se jedná o velmi inteligentní zvíře. Velmi rychle se naučí na své jméno, přiběhnou na zavolání ke krmení, na to jsou vhodná právě jednodenní kuřata, která si vezmou z ruky, i když pozor na prsty, z ruky vám potravu jakoby vytrhnou rychlým pohybem, dokáží tak štípnout.  Používáme nandu v minizoo pro kontaktní terapii, jsou to mírumilovná zvířata, nikdy nikoho nenapadla, ani samec v době toku. Jakmile do výběhu přijdou návštěvníci, nandu přiběhnou a začnou si je pečlivě prohlížet, jsou velmi zvědaví. Je tak zapotřebí si dávat pozor na věci, kradou jako straky všechno co se třpytí, milují barevné nehty, nebo třeba bambule na čepici či knoflíky na kabátu. Když jsem jim stavěla jejich výběh a voliéru, neustále mi asistovali, kradli šroubky, neustále jsem je měla za zády, modré oči samic sledovaly každý můj pohyb.

Rozmnožování… Nandu je nejlépe chovat v tzv. triádě, tj. jednoho samce a dvě, případně tři samice. Chov v páru je nevhodný zejména z důvodu náruživosti samce, který samici neustálým pojímáním stresuje. U nás v minizoo jsme chovali právě triádu, bohužel na jaře samec samici zlomil právě při pojímání nohu, zůstala jen druhá samice, která měla záda sedřená do krve od neustálého pojímání. Možná to byl jeden z důvodů, proč stále nesnášela v tom roce vejce. Proto jsme začali slepici na noc zavírat, aby si odpočinula. Každé ráno čekal samec na svou družku před její voliérou, za jeho tance spolu odtančili na pastvu, kde se jí družil celý den. Slepice začala do 14ti dnů snášet vejce. Na jaře samec vyhloubí nohama a zobákem kruhové, asi 50-70cm široké mělké hnízdo, do kterého mu po čase od pojímání začnou samice snášet vejce. Vejce jsou v různých odstínech žluté barvy. Jejich přibližná váha je 350-600g. Pokud vejce neposbíráme do líhně, zasedne na hnízdo samec. Tato individualita v ptačím světě je výsadou nandu a emu. Doba inkubace vajec je zhruba 38-42dnů. Po vylíhnutí se také samec o mladé stará, až po čase se přidají k rodině samice. Samci bývají při vodění mladých velmi agresivní a dávají to všem vetřelcům velmi najevo.

     Nandu je běžec, je tedy nutné mu zajistit takový výběh, ve kterém opravdu může běhat. ?????????????? Bez problémů se naučí na zavírání do voliéry. Jednoznačně doporučuji takto zvířata navykat, protože pro případnou nutnou manipulaci, podávání léků, nebo ošetření zranění je lepší mít je na menším prostoru, než je lovit na pastvině, kde si nakonec ještě více ublíží. Návyk na voliéru také oceníme v období ptačí chřipky.

Umělý odchov není také náročný. Většina líhní však není přizpůsobena na automatické líhnutí vajec běžců. Proto je nutné vejce v líhni ručně otáčet. Vejce je zapotřebí otáčet také při skladování před vložením do líhně a to z důvodu, aby se žlutek nepřilepil ke stěně skořápky. Pokud vejce sbíráme pravidelně, jsou čistá. Pokud jsou znečištěná, je vhodné je před vložením do líhně očistit, většinou stačí opláchnout vlažnou vodou. V žádném případě vejce nedrhneme drátěnkou apod. Do klasické kulaté líhně nám vejde zhruba 5-7 vajec, záleží na velikosti. Co se stáří vajec týče, čím starší jsou, tím se snižuje jejich líhnivost. Ideálně je tak naplnit vždy jednu líheň a pustit, pak sbírat další. U líhnutí většiny drůbeže je zásadní vlhkost v líhni, která se vytváří vodou v nádržce. Ovšem u běžců všeobecně je problém zcela opačný. Velké vejce se vypařuje a vlhkost v líhni je tak opravdu vysoká. Chovatelé řeší problém různými vynalézavými způsoby, např. miska s rýží do líhně, apod. My do líhně dáváme do misky  tabletu do pohlcovače vlhkosti. Původní obavy z chemie byly zbytečné, takto problém s vlhkostí v líhni praktikujeme několik let a vždy líhnivost a odchov máme 90-100%. Vejce v líhni otáčíme 2x denně /ráno a večer/, někdo doporučuje 5x denně, ovšem toto není pro každého praktikovatelné. Před vložením do líhně vejce vážíme s přesností na gramy. Je to určité vodítko pro další vývoj líhnutí, protože vejce, ve kterém se dále vyvíjí zárodek, tak ubývá na váze, až do celkové -15% hmotnosti vejce. To, zda je vejce „plné“, tedy s vyvíjejícím se zárodkem můžeme vidět již zhruba Několik dnů před den po prosvícení /pavouček tvořený žilkama se zárodkem/. Několik dnů před plánovaným líhnutím přestaneme vejce otáčet a uložíme do líhně tak, aby vzduchová bublina byla směrem nahoru. Samotné líhnutí může trvat až 48hodin. Běžná drůbež se dostává z vajíčka tak, že skořápku vajíčka dokola v podstatě rozdělí na dvě kruhové části, zatímco běžec vytvoří dírku a poté silnými šíjovými svaly skořápku v podstatě praskne. V žádném případě kuřeti ze skořápky nepomáháme a už vůbec ne, pokud kuře při pomoci ze skořápky krvácí. Opravdu stačí jen maximálně udělat do skořápky dírku v místě, kde je vzduchová bublina. Po vylíhnutí necháme kuřata v líhni tak dlouho, dokud nebudou zcela suchá. V dalším odchovu jsou zásadní první týdny života. Kuřatům předkládáme strouhanou zeleninu, na tvrdo uvařená vejce, hrubé šroty a směsi pro malé pštrosy, případně pro kuřata. Občas je zapotřebí malým nandům pomoc s krmením, např. ťukáním do krmení, vzetím mezi prsty a sypáním zpět do misky. Jsou jako rodiče zvídaví, tak začnou potravu ochutnávat. Na podlaze odchovny jsou absolutně nevhodné hobliny, které mají kuřata tendenci žrát, sláma nebo seno jsou nevhodné pro nohy malých nandů. Nejvíce se nám osvědčily jednorázové pleny pro štěňata, na kterých nandu pěkně stojí, nerozjíždějí se jim nohy, navíc se výborně udržuje hygiena. Někteří chovatelé používají staré koberce, pozor ale zvláště na začátku na koberce s oky, ve kterých mohou uvíznout drápy kuřat  a může snadno dojít z vykloubení nebo zlomení nohy. Péče o nohy mláďat je hned po vhodné výživě nejdůležitější nutnost pro zdárný vývoj nandů. Mláďatům je zapotřebí zajistit tepelný zdroj, který umístíme tak, aby si kuřata měla možnost vybrat, zda chtějí ležet pod teplem, nebo bokem, pokud jim je více teplo. Postupem času je třeba mláďata přemístit do takového výběhu, aby měla možnost se volně pohybovat a posilovat tak pohybový aparát. Zvláště kuřata nandu je zapotřebí chránit před predátory, jsou velmi snadnou kořistí, zejména pro lišky, před kterými se dospělí dokážou ochránit. Nandu má obrovskou sílu v nohách, kterými při ohrožení kope a spolu s ostrými drápy jsou účinnou zbraní.

     Pokud nandu pampovému zajistíme vhodný a bezpečný výběh, jsou to snadno chovatelná zvířata. Velmi dobře snášejí naši zimu, velmi často vidíme nandu jak leží uprostřed pastviny, byť mají volný přístup do voliéry. Možná právě proto se stávají čím dál více ozdobou českých zahrad. Pamatujte ale na to, že u všech běžců je povinná registrace u ČMSCH.

Tento článek byl napsán pro chovatelský portál: www.faunaportal.cz

Text a foto: Kamila Zlámalová

www.minizoo-blondies.cz