Tak je to pštros nebo není to pštros? Dobrá otázka! Ne, nandu je velký pták podobný pštrosovi, spolu s emu hnědým patří do podtřídy běžců. Kromě nandu pampového existuje ještě poměrně vzácný, menší nandu darwinův. Nandu pampový je vysoký zhruba 90-140cm, váží do 30ti kg. Na rozdíl od pštrosa má nandu tři prsty. Zbarvení nandu je bílé nebo šedé. Je těžší rozeznat pohlaví u mladých jedinců, samec má tmavší až černý krk. Později v toku vydává samec niterný troubivý zvuk, připomínající reprobednu. Nejsou schopni letu, jejich velká křídla plní funkci udržení rovnováhy při běhu. Právě na křídlech jsou ona krásná dlouhá péra která známe z klobouků šlechticů v dávných dobách.
Když jsme se rozhodovali, kterého běžce pořídit do minizoo, zásadní byl pro nás fakt, že emu se většinou chová v páru, zatímco nandu můžeme mít celé hejno. Přestože v zahraničí jsou vidět chovy i emu ve větších hejnech několika samic a samce. Druhý fakt byla dvojí barevná varianta nandu. I když Emu se v Evropě objevují také ve variantě leucistic, tj. jedinci se ztrátou pigmentu.
Nandu jsou všežravci, většinu dne se pasou, jejich trávicí trakt špatně tráví celé zrno, čili je vhodné jim podávat buď na hrubo šrotované obilí, nebo přímo granule pro běžce, eventuálně pro drůbež. Přes zimu přilepšujeme zeleninou, nejraději mají saláty a zelí. My navíc každý den podáváme jednodenní kuřata, které s velkou chutí přijímají. S touto jejich chutí se pojí i obezřetnost při odchovu vlastní drůbeže – jsou schopní slepičí kvočně spořádat všechna její kuřata jako jednohubky.
Říká se, že má mozek menší než jeho oko. Přesto se jedná o velmi inteligentní zvíře. Velmi rychle se naučí na své jméno, přiběhnou na zavolání ke krmení, na to jsou vhodná právě jednodenní kuřata, která si vezmou z ruky, i když pozor na prsty, z ruky vám potravu jakoby vytrhnou rychlým pohybem, dokáží tak štípnout. Používáme nandu v minizoo pro kontaktní terapii, jsou to mírumilovná zvířata, nikdy nikoho nenapadla, ani samec v době toku. Jakmile do výběhu přijdou návštěvníci, nandu přiběhnou a začnou si je pečlivě prohlížet, jsou velmi zvědaví. Je tak zapotřebí si dávat pozor na věci, kradou jako straky všechno co se třpytí, milují barevné nehty, nebo třeba bambule na čepici či knoflíky na kabátu. Když jsem jim stavěla jejich výběh a voliéru, neustále mi asistovali, kradli šroubky, neustále jsem je měla za zády, modré oči samic sledovaly každý můj pohyb.
Rozmnožování… Nandu je nejlépe chovat v tzv. triádě, tj. jednoho samce a dvě, případně tři samice. Chov v páru je nevhodný zejména z důvodu náruživosti samce, který samici neustálým pojímáním stresuje. U nás v minizoo jsme chovali právě triádu, bohužel na jaře samec samici zlomil právě při pojímání nohu, zůstala jen druhá samice, která měla záda sedřená do krve od neustálého pojímání. Možná to byl jeden z důvodů, proč stále nesnášela v tom roce vejce. Proto jsme začali slepici na noc zavírat, aby si odpočinula. Každé ráno čekal samec na svou družku před její voliérou, za jeho tance spolu odtančili na pastvu, kde se jí družil celý den. Slepice začala do 14ti dnů snášet vejce. Na jaře samec vyhloubí nohama a zobákem kruhové, asi 50-70cm široké mělké hnízdo, do kterého mu po čase od pojímání začnou samice snášet vejce. Vejce jsou v různých odstínech žluté barvy. Jejich přibližná váha je 350-600g. Pokud vejce neposbíráme do líhně, zasedne na hnízdo samec. Tato individualita v ptačím světě je výsadou nandu a emu. Doba inkubace vajec je zhruba 38-42dnů. Po vylíhnutí se také samec o mladé stará, až po čase se přidají k rodině samice. Samci bývají při vodění mladých velmi agresivní a dávají to všem vetřelcům velmi najevo.
Nandu je běžec, je tedy nutné mu zajistit takový výběh, ve kterém opravdu může běhat. ?????????????? Bez problémů se naučí na zavírání do voliéry. Jednoznačně doporučuji takto zvířata navykat, protože pro případnou nutnou manipulaci, podávání léků, nebo ošetření zranění je lepší mít je na menším prostoru, než je lovit na pastvině, kde si nakonec ještě více ublíží. Návyk na voliéru také oceníme v období ptačí chřipky.
Umělý odchov není také náročný. Většina líhní však není přizpůsobena na automatické líhnutí vajec běžců. Proto je nutné vejce v líhni ručně otáčet. Vejce je zapotřebí otáčet také při skladování před vložením do líhně a to z důvodu, aby se žlutek nepřilepil ke stěně skořápky. Pokud vejce sbíráme pravidelně, jsou čistá. Pokud jsou znečištěná, je vhodné je před vložením do líhně očistit, většinou stačí opláchnout vlažnou vodou. V žádném případě vejce nedrhneme drátěnkou apod. Do klasické kulaté líhně nám vejde zhruba 5-7 vajec, záleží na velikosti. Co se stáří vajec týče, čím starší jsou, tím se snižuje jejich líhnivost. Ideálně je tak naplnit vždy jednu líheň a pustit, pak sbírat další. U líhnutí většiny drůbeže je zásadní vlhkost v líhni, která se vytváří vodou v nádržce. Ovšem u běžců všeobecně je problém zcela opačný. Velké vejce se vypařuje a vlhkost v líhni je tak opravdu vysoká. Chovatelé řeší problém různými vynalézavými způsoby, např. miska s rýží do líhně, apod. My do líhně dáváme do misky tabletu do pohlcovače vlhkosti. Původní obavy z chemie byly zbytečné, takto problém s vlhkostí v líhni praktikujeme několik let a vždy líhnivost a odchov máme 90-100%. Vejce v líhni otáčíme 2x denně /ráno a večer/, někdo doporučuje 5x denně, ovšem toto není pro každého praktikovatelné. Před vložením do líhně vejce vážíme s přesností na gramy. Je to určité vodítko pro další vývoj líhnutí, protože vejce, ve kterém se dále vyvíjí zárodek, tak ubývá na váze, až do celkové -15% hmotnosti vejce. To, zda je vejce „plné“, tedy s vyvíjejícím se zárodkem můžeme vidět již zhruba Několik dnů před den po prosvícení /pavouček tvořený žilkama se zárodkem/. Několik dnů před plánovaným líhnutím přestaneme vejce otáčet a uložíme do líhně tak, aby vzduchová bublina byla směrem nahoru. Samotné líhnutí může trvat až 48hodin. Běžná drůbež se dostává z vajíčka tak, že skořápku vajíčka dokola v podstatě rozdělí na dvě kruhové části, zatímco běžec vytvoří dírku a poté silnými šíjovými svaly skořápku v podstatě praskne. V žádném případě kuřeti ze skořápky nepomáháme a už vůbec ne, pokud kuře při pomoci ze skořápky krvácí. Opravdu stačí jen maximálně udělat do skořápky dírku v místě, kde je vzduchová bublina. Po vylíhnutí necháme kuřata v líhni tak dlouho, dokud nebudou zcela suchá. V dalším odchovu jsou zásadní první týdny života. Kuřatům předkládáme strouhanou zeleninu, na tvrdo uvařená vejce, hrubé šroty a směsi pro malé pštrosy, případně pro kuřata. Občas je zapotřebí malým nandům pomoc s krmením, např. ťukáním do krmení, vzetím mezi prsty a sypáním zpět do misky. Jsou jako rodiče zvídaví, tak začnou potravu ochutnávat. Na podlaze odchovny jsou absolutně nevhodné hobliny, které mají kuřata tendenci žrát, sláma nebo seno jsou nevhodné pro nohy malých nandů. Nejvíce se nám osvědčily jednorázové pleny pro štěňata, na kterých nandu pěkně stojí, nerozjíždějí se jim nohy, navíc se výborně udržuje hygiena. Někteří chovatelé používají staré koberce, pozor ale zvláště na začátku na koberce s oky, ve kterých mohou uvíznout drápy kuřat a může snadno dojít z vykloubení nebo zlomení nohy. Péče o nohy mláďat je hned po vhodné výživě nejdůležitější nutnost pro zdárný vývoj nandů. Mláďatům je zapotřebí zajistit tepelný zdroj, který umístíme tak, aby si kuřata měla možnost vybrat, zda chtějí ležet pod teplem, nebo bokem, pokud jim je více teplo. Postupem času je třeba mláďata přemístit do takového výběhu, aby měla možnost se volně pohybovat a posilovat tak pohybový aparát. Zvláště kuřata nandu je zapotřebí chránit před predátory, jsou velmi snadnou kořistí, zejména pro lišky, před kterými se dospělí dokážou ochránit. Nandu má obrovskou sílu v nohách, kterými při ohrožení kope a spolu s ostrými drápy jsou účinnou zbraní.
Pokud nandu pampovému zajistíme vhodný a bezpečný výběh, jsou to snadno chovatelná zvířata. Velmi dobře snášejí naši zimu, velmi často vidíme nandu jak leží uprostřed pastviny, byť mají volný přístup do voliéry. Možná právě proto se stávají čím dál více ozdobou českých zahrad. Pamatujte ale na to, že u všech běžců je povinná registrace u ČMSCH.
Tento článek byl napsán pro chovatelský portál: www.faunaportal.cz
Text a foto: Kamila Zlámalová