Azyl & Záchranná stanice

Minulý týden jsme byli u paní, která nám dala do péče hejno papoušků agapornisů. Nu a mezi řečí se paní zmínila o paní, která má doma arušku, kterému zemřel majitel.  Dnes se paní skutečně ozvala a pro arušku jsme si hned zajeli. Jedná se o maličký druh Ara Severa, ptáček který velmi trpěl po ztrátě svého majitele. Brayen si vlivem stresu zcela a komplet oholil tělíčko a také ramínka, respektive křidélka, a  to až tam, kam jeho zobáček dorostl.  Vezeme si Brayena domů a přemýšlíme, jak mu nejlépe pomoci.... Před dvěma lety jsme přijali jiného, většího papouška, který byl na tom podobně, ale pírka si obíral jen povrchově, stále mu ta drobná zůstávala. Tehdy jsme Peggy dali do...

Někdy máme pocit, že už jsme zažili všechno, avšak každý další nový případ, nový příjem zvířat nás přesvědčuje o opaku.  Většinou každý příjem začíná stejně - telefonát, náš výjezd na místo, nakládka zubožených zvířat a odvoz k nám. I tentokrát to bylo stejné... akorát se na místě nacházela stvoření, která ani zdaleka nepřipomínala zvířata, tedy přesněji ovce. Doslova koule vlny, která špínou, zbytkem travin, bodlák a vlhkem se stále dorůstajícím způsobem přeměnila do neskutečně tvrdého betonového krunýře, který zvířata nejen omezoval v pohybu, ale také svou váhou vlny tíží k zemi.  Jedna z oveček není téměř schopná pohybu, kulhá na jednu nohu, zadní noha plná červů z neléče...

Vždycky jsme si přáli lamy. Krotké lamy. Majestátný přežvýkavec, větší než kůň, menší než velbloud ale se stejně krásnýma očima. Letos na jaře jsme přišli o našeho čokoládového lamáčka, který měl vadu na srdíčku o které jsme nevěděli a ten souběhem dalších neduhů odešel tak náhle a rychle, že jsme se s jeho odchodem ještě dlouho srovnávali. Byl naším symbolem, naším maskotem a zejména naším miláčkem ... pastvina po něm zůstala dlouho prázdná...  Pořízení dalších jsme dlouho odkládali, prostě nebyl stále ten správný čas. Ani nevím, jestli někdy ten čas zase přijde? Stále to bolí, moc. Možná osud tomu chtěl jinak, možná je zapotřebí jít dále a čelit dalším výzvám pomoci potřebným. Sled ...

Na konci roku 2023 jsme vybudovali nový domeček s prostorným výběhem po morčátka. Domeček je poschoďový, takže si kolonie morčátek vyberou to své patro, ten svůj koutek. Morčátka jsou tvorové společenští, i když vždycky se najdou zlobivci, kteří ostatním opepří život :) .   Morčátka patří mezi nejčastěji přijímaná zvířátka. Od jara jsme jich přijali několik desítek a to dokonce z celé České republiky. Morčátka přijela nejen z blízkého okolí, ale také z Prahy, Českých Budějovic, Kopřivnice a Vysokého mýta. Původní majitelé si k nám prostě udělali výlet, líbilo se jim u nás, tak nám svěřili své mazlíčky či celé chovy.  Musíme říct, že morčátka, kterým jsme poskytli nový domov,...

Na konci roku jsme psali jak velké množství koziček jsme v pozdním podzimu přijali. Kozičky stále v karanténě přibývají na váze, získávají důvěru k člověku, žádná z nich neumřela, byť jejich stav nebyl uspokojující. Venku panuje opravdové zimní počasí, ony spokojeně baští krásně voňavé zelené seno našich okolních farmářů, přežvykují, odpočívají a užívají života, o kterém se jim dříve ani nezdálo.       Dnes jsme při chystání krmiva pro pravidelné večerní krmení všech přežvýkavců slyšeli z karanténní stáje něžné mečení... A protože takový zvuk čerstvě narozeného kůzlátka nebo jehňátka je nezaměnitelný, běžíme do stáje plní zvědavosti, kdože to tam na nás čeká - vždyť přec...

Pokud máte zvířátko, o které se již nemůžete starat, ať je to z jakéhokoliv důvodu, rádi se o ně postaráme. Absolutně Vás nebudeme soudit, raději si přiznat včas, že péče o zvířátko přerostlo přes vaše možnosti, ať je to množství krmení, prostor který zvířátko potřebuje, anebo finanční náklady.  Jen prosíme, dejte nám nějakým způsobem vědět, že nám zvířátko přivezete. Před několika měsíci nám někdo přes plot pustil  do faunaparku morčátka a  králíčky. Přes léto to nebyl problém, je krásně, teplo, všichni se naučili přijít na krmení. Morčátka jsme postupně pochytali, horší to bylo s králíčky, všichni byli divocí, trvalo několik týdnů, než jsme je všechny před zimou dostali do ...

Po návštěvnické sezóně 2023 jsme se rozhodli, že naše kontaktní výběhy rozšíříme o další kontaktní výběh, a to ryze kozí výběh. Zakrslé holandské kozy jsme měli dosud jen s lamáčkem Romeem, a k němu do výběhu smí návštěvníci jen s námi, s naším dozorem. Důvod je prozaický. Romeo nemá rád přímé dotyky, příjde si pro mňamky, to zase ano :)))), ale pohlazení se mu nelíbí, natož děti které ho honí, což byl bohužel nešvar nezodpovědných rodičů, kteří své děti nehlídali - proto bohužel již není možný vstup do ohrady k lamákovi bez ošetřovatele. Ale to nevadí, příjde si pro mňamku až k Vám, k hrazení.  V případě návštěvy dětí s pedagogickým dozorem do ohrady k lamáčkovi samozřejmě chodíme...

Nejnovějším naším přírůstkem 09/2023 je Kája. Týraná Kája. Kája na řetězu. Zlomená Kája. Strakatá kobyla už patrně vyššího věku, bez jakékoliv tělesné masy, doslova kostra potažená kůží. Naprosto odevzdaná, bez jiskry v oku, citlivá na jakoukoliv manipulaci, ne však zákeřná. Jakýkoliv dotyk pro ni znamená očekávání hrůzy z bolesti, která ji od člověka čeká. Také ona svůj život trávila na řetězu, stopy ostnů zařezaných v krku jsou patrné i nyní, po měsíční léčbě zanícených boláků. Naštěstí kopyta i zuby se zdají být v pořádku, veterinář dokonce tvrdí, že ani nemusí být stará, podle zubů vypadá mladší než podle člověkem poškozené tělesné schránky.  Kobylce byly tedy udělány kompletně zuby...

Každý večer zaháníme večer z pastvy koně domů. Již z dáli jsme viděli před bránou minizoo průhledný box, uvnitř něco jako domeček... to věstilo další přijaté zvířátko. V boxe malý lísteček.... "Jsou Vaše!".  Zvedneme dřevěný domeček a pod ním dvě ježaté kuličky - samičky /jak jsme později zjistili/ ježka afrického. Ježky bělobřiché chováme již pěknou řádku let, takže naše radost veliká, se ale vzápětí vystřídá s hořkými pocity. Obě samičky jsou apatické, sotva chodí, respektive se při chůzi klátí ze strany na stranu. Důvod je zcela patrný na první pohled - jsou naprosto podvýživené, kůže s bodlinkama na nich jen visí. Jedna ze samiček má namísto nožičky pahýlek, ovázaný šňůrkou - patrně...

Před několika lety nás kontaktovala paní s nabídkou želv uhlířských. Neváhali jsme a vyrazili do Olomouce, plní zvědavosti a očekávání. Na místě nás čekala velmi milá paní, se kterou by se dalo povídat dlouhé hodiny. Želvy byly krásné, velké kolem 30cm. K nim jsme dostali veliké terárium, další terárium na menší ještěrku, které snad využijeme, krmení, podestýlku, no prostě komplet výbava. Želvy se mnou jely na předním sedadle a celou cestu jsem se na ně dívala, nemohla jsem uvěřit, že nám někdo daroval takové krásné velké želvy :). O pár let později podobný telefonát, s podobnou nabídkou 2 stejně starých želv uhlířských! Hurá, naše skupina těchto úžasně kontaktních želv se rozroste o další...

Když jsme poprvé viděli želvy pardálí přinesené v papírové krabici, nevěřili jsme svým vlastním očím. Obě želvy měly nezvykle měkký krunýř, velmi špatnou tělesnou masu, v očích pěnu. Po prvotním veterinárním vyšetření bylo zřejmé že v teráriu neměly ani tepelné, ani UV záření, které je  pro vývoj jejich karapaxu  tolik důležité. Strava složená z okurek a salátu je všeobecně pro želvy velmi nevhodná, protože neobsahuje nic, z čeho by želva zdárně prospívala, obě zmíněné zeleniny obsahují jen vodu, nic víc. Oběma želvám budou podávány oběma želvám jak injekčně, tak ve stravě vitamíny, uvidíme co bude dále. Zejména u jedné je výsledek zcela nejistý. Želvy procházejí finančně náročno...

Milujeme želvy. Patří mezi naše nejoblíbenější zvířata. Želvy jsou velmi často chovány jako domácí mazlíčci. Nu není divu, želvy nejsou až tak náročné, nemusí se chodit venčit, nejsou hlučné, nezapáchají... JENŽE ... jako každý plaz má své nároky a zvláště pokud se jedná o masožravou vodní želvu.  Právě protože je želva masožravá, je zapotřebí velmi často měnit vodu v akváriu, potřebuje maso, granule jen omezeně. Nezbytně důležité je teplo. Dokud je vodní želvička malá, je to velmi krásné, ovšem jakmile želva, zvláště pak kajmanka dravá vyroste do obřích rozměrů a zároveň je velmi nebezpečná na manipulaci, jde veškerá sranda stranou.  Po pěkném exempláři želvy kajmanky dravé jsme...

Ačkoliv si my, běžní chovatelé, nedokážeme představit upoutat jakékoliv zvíře na řetěz, jsou lidé, kteří mají dokonce i na ostatném řetězu i koně a příjde jim to úplně v pořádku. Dlouhé psaní, velmi citlivý příběh... :(...

První zachráněný kůň který se k nám dostal, byla obrovitánská kobyla, s pohnutým osudem, a jejíž příběh je smutný se vším všudy. Kobylu kdysi dávno koupil pán svým vnučkám a měl ji doma na zahradě. Dokud se vnučky staraly, kobyla byla v kondici, krmená, spokojená, stále v pohybu. Jak už to tak bývá, školní povinnosti, další koníčky zapříčinily stále menší četnost návštěv vnuček u dědy a tedy u kobylky. Sám dědeček postupem doby stárnul a starost kobylku byla nad jeho síly, zejména protože kobylka byla skutečně neskutečně vysoká a mohutná /170cm/. Došlo to tak daleko, že nakonec byla kobyla trvale zavřená ve stáji, protože dědeček manipulaci s ní absolutně nezvládal, síly mu prostě nestačily....