Páv korunkatý v našich zahradách

PÁV KORUNKATÝ V NAŠICH ZAHRADÁCH

 

     V dnešní době nemusíte potkat páva jen na zámku, tak jako tomu bylo v dobách dávno minulých. Tento aristokrat v ptačím světě učaroval nejednomu chovateli i v dnešní moderní době. Pokud mu můžete nabídnout velkorysý prostor a nebydlíte ve vilové čtvrti, proč ne. Páv korunkatý je nejznámějším druhem hrabavých ptáků, který je již hojně chován v našich zahradách. Je nenáročný, otužilý, zvládá naše zimy i léta. Staré italské přísloví praví: “Páv má peří andělské, hlas ďábelský a krok zákeřníka.“ Pro svá péra vějířovitě rozložená do kruhu byl symbolem slunce, světla a dokonalosti. Pozornost upoutává také fakt, že každoročně obnovuje pestrá péra svého vějíře, proto byl označován za symbol jara. Pojďme si říci pár zkušeností z našeho chovu.

     Pořídit si pávata nebo dospělé pávy? Obojí má své výhody. Samice pávů sedí na vejcích zpravidla v pozdním jaru, kuřata se tak líhnou v období od května do července. Paví kuřata jsou velmi citlivá na prochladnutí, takže by musela být chována v teple pod lampou nebo umělou kvočnou. Do podzimu však budou soběstačná a zimu pak přečkají bez potíží. Pávi chovaní od kuřete budou na chovatele a zejména jeho prostředí více zvyklá, tudíž se snadněji budou ve svém teritoriu zdržovat. Nevýhoda může být u kohoutů, kteří mají svou pověstnou vlečku až ve 2- 3 letech věku. Do té doby vypadají spíše jako slepice, takže na typickou paví krásu si budete muset počkat.

     Oproti tomu pokud si pořídíte pávy již odrostlé, musíte je na nějakou dobu, minimálně měsíc, zavřít do voliéry, aby si na nové prostředí vizuálně zvykli. I tak se však může stát, že budou vyrážet na průzkum okolí a ne vždy se musí vrátit. Já novým majitelům doporučuji spolu s pávem koupit pytel pestrého krmiva pro papoušky nebo pro závodní holuby, přidávat kočičí granule, ovoce, zeleninu a takovým krmivem páva krmit. Pták tak nabyde dojmu, že právě k vám se musí vrátit, protože ho v krmítku stále čeká něco dobrého, prostě páva rozmazlovat. Věřte, že se vám páv odvděčí svou krásou právě na vaší zahradě a nebude obtěžovat sousedy, ne každý o to stojí.

     Paví tulák… My jsme pořídili jednoho z pávů od chovatele, který jej 5let měl pouze ve voliéře, volný chov kohout neznal. Protože jsme ho přivezli na podzim, celou zimu jsme ho měli zavřeného ve voliéře s dalšími, také novými, pávicemi. Na jaře jsme ho pustili spolu s pávicemi ven. Pávice se držely v okolí voliéry, v noci chodily spát na bidla dovnitř, tak jak byly celou zimu zvyklé. Ovšem kohout se potuloval první den po blízkém okolí, spal u sousedky vysoko na stromě, druhý den byl v nedalekém lesíku a třetí den přeletěl řeku, putoval dále a už se nevrátil.  Páv dokáže uletět dívky dlouhým letkám i 100m, takže řeka mu nedělá potíže. Dopoledne ho viděla kamarádka, jak si to špacíruje po cestě do nedalekého lesíku, odpoledne už hlásili známí jeho pobyt 5km daleko ve vedlejší vesnici. Pak jsme jeho stopu ztratili. Po několika dnech nám volal pán, že se u něj zdržuje páv – 6km do nás. Páv byl netradiční šedé barvy, proto jeho identifikace nebyla složitá. Páv spal na starém kaštanu vedle jeho domu, kolem 5 hodiny ranní sletěl dolů, najedl se slepicemi a celý den byl pryč. Odpoledne se vracel a šel spát na kaštan. Takto se to opakovalo tři týdny. Absolutně jsme nedokázali páva jakkoliv lapit. Paradoxně pán jeho přítomnost na kaštanu vítal, na jeho ranní buzení pavím zpěvem nijak nereflektoval, naopak slepicím krmení kvůli páva i zpestřil. Jednoho dne nám pán zavolal, že se blíží bouřka, páv se vrátil domů dříve a že vypadá, že by se chtěl někde schovat před přicházejícím deštěm. Okamžitě jsme vyrazili na místo vybavení sítěmi. A skutečně, páv byl už v té době natlačený v malém kurníčku u slepic, celou vlečku měl venku, takže vypadal jako pověstný pštros, který schovajíce si hlavu do písku má dojem, že nejde vůbec vidět. Páva jsme tak snadno po 25 dnech chytli a odvezli domů. 

 

     Páv je poměrně akční pták, v podstatě celé dny chodí po okolí, hledá potravu a to i přesto, že má plné krmítko. Většinou hledá bílkovinnou složku, kterou jako většina drůbeže potřebuje. Pávi jsou velmi zvědaví, když se na zahradě něco děje, nebo někdo přijde na návštěvu, nesmí u toho chybět. Stejně tak vnímají nové věci na zahradě, nový kámen, nový strom, keř, vše je třeba prozkoumat, i zda není možné ochutnat. Proto také hojně sadíme ovocné keře, bobuloviny si sami sbírají jako chuťovku. Během dne se rádi rozhlížejí po kraji, proto vyhledávají vyvýšená místa, většinou na stromech, plotech, nezřídka např. na stodolách. Rovněž takové vyvýšené místo hledají k přespání. Někteří spí na voliérách, zejména samice pak vysoko na stromech, zpravidla každý páv spí na „svém“ místě. V případě nepříznivého počasí, zejména pak v době dešťů, hledají zastřešený úkryt. U nás mají stále otevřenou svou voliéru, ale také spí v seníku či ve stájích, když je nouze, schovají se i mezi drůbež. Sníh a mráz jim nevadí, jsou to velmi odolní a houževnatí ptáci.

     Na jaře jsou pávi v toku, takže jejich typický zpěv se rozléhá široko daleko, někdo si připadá jako na zámku. Avšak na rozdíl například od psů, kteří na kolemjdoucí štěkají celý rok, jsou pávi hluční jen několik měsíců v roce, se ztrátou nadocasních per jim potřeba zpěvu ubývá. V podstatě se dá říci, že právě jejich hlasový projev může být jedinou překážkou v chovu. Pávi velmi reagují, zejména večer, na jakýkoliv hluk, ať už je to ohňostroj, nebo když někdo pořádá večerní párty na zahradě, rádi jsou ozvěnou tamní hudby a zpěvu. Máme veselou příhodu se sousedy, kteří měli letní zahradní grilovačku a večer s přibývající veselou náladou začali návštěvníci pávy napodobovat ….. no pávi se jim samozřejmě začali ozývat 😊.

Jak jsem již řekla, pávi vlečku v průběhu léta postupně ztrácí, takže v zimě jsou již zcela bez ní, nu a v té době ze sebe nevydají ani hlásku. Nejdéle má vlečku dominantní kohout /pokud je na pozemku kohoutů více/. Na konci zimy začíná vlečka opět narůstat. Čím je páv starší, tím více ok ve vlečce má, tedy s přibývajícím věkem je vlečka delší a delší.

     Odchov mladých pávů je nenáročný. Samice snáší do hnízda, které si sama vybere, 4-8 vajec krémového zbarvení. Absolutně není možné paví slepici  přemístit i s vejci na jiné místo, vždy pak hnízdo opustí. Z toho důvodu my to děláme tak, že jakmile slepice na vajíčka zasedne, dáme přes ní k tomuto účelu vyrobenou mini voliéru, kterou ráno otevřeme a večer zavřeme.  Jinak se nechráněná takto nejčastěji stane obětí lišky. Liška je pávů hlavní predátor. Jakmile se po 28 dnech vylíhnou kuřata, zavřeme je s paví mámou do voliéry a necháváme, dokud kuřata neodrostou a dokážou za mámou vyletět na vyvýšené místo, kde budou spát, jinak jsou zranitelná a většinou o ně pávice přijde. Úplně nejlepší je, pokud má samice 2-4 mladé, protože jakmile kuřata rostou, při zahřívání si dá pod každé křídlo jedno nebo dvě kuřata.  Tento mateřský pud, když zpod křídel pávice vykukují mladí pávi, je velmi krásný. Paví slepice nikdy nepřijme cizí kuřata, nebo kuřata z líhně. Odchov kuřat z líhně je také bezproblémový. Pávata nemají ráda časté změny zejména v prostředí nebo složení hejna ve kterém vyrůstají, nesmí prochladnout či navlhnout a pávátko nesmí být ani samotné, musí být alespoň s jiným kuřetem, jehož druh volíme tak, aby s malým pávem mohlo být celou dobu růstu.

     Když budete pořizovat páva, tak určitě ne samotného. Vždy nejlépe se slepicí. O to více se jí bude dvořit a předvádět svou barevnou krásu i vám. Je pravda, že kohouti se rádi napařují před čímkoliv, co se na dvorku pohybuje, takže jestli je to slepice, kočka nebo pes, je mu to jedno, paví tanec předvádí i jim. Navíc páv korunkatý je chován v mnoha barevných mutacích, takže většinou u jednoho páva na zahradě nezůstane. A co vy, pořídíte si páva přírodního modrého, bílého, fialového, broskvového, šedého, stříbrného, černého, bronzového nebo barevného harlekýna?

Tento článek byl napsán pro chovatelský portál: www.faunaportal.cz

Text a foto: Kamila Zlámalová

www.minizoo-blondies.cz

Záznamy nebyly nalezeny...

Zpět do obchodu